KVALIFIKOVANÍ TOPENÁŘI PRO DOTACE A REVIZE KOTLŮ

Pořizujete kotel na biomasu, solární systém, tepelné čerpadlo nebo potřebujete revizi kotle? Vybírejte pouze topenáře, kteří mají potřebné osvědčení o profesní kvalifikaci nebo kontrolách kotlů.

Připomínky k HS Topenář – montér kotlů na biomasu

Na úvod je důležité zdůraznit, že jakýkoliv systém obecných školení nezajistí to, že osoby provádějící instalace kotlů na biomasu instalují a zprovozní konkrétní zdroj tak, aby pracoval správně a efektivně. Toho lze docílit pouze tím, že instalaci provede osoba řádně zaškolená přímo výrobcem, či dovozcem toho konkrétního typu zdroje. V oblasti spalování biomasy za posledních 10 let technologie spalování výrazně pokročily a především se podstatně zvýšily a rozšířily nároky na technickou úroveň zapojení i provozování nových zdrojů. Například u peletových kotlů existuje tolik rozdílných systémů spalování s natolik rozdílnými technologickými uzly, že je nemožné obsáhnout celou problematiku peletových kotlů v jediném obecném školení. U zdrojů spalujících biomasu je úloha povinného zaškolení na konkrétní výrobek u výrobce nevyhnutelná. Velké problémy s nefunkčností či neefektivností provozu kotlů na biomasu způsobují především neodborné instalace nezaškolenými osobami.

Orientace v legislativě, normách a systému certifikace v oblasti teplovodních kotlů na biomasu

Velké nedostatky u osob provádějící instalace kotlů na biomasu jsou ve  znalostech nové národní i evropské legislativy v oblastech ochrany ovzduší, hospodaření energií i v oblasti technických požadavků na teplovodní kotle, či podmínkách uvádění nových výrobků na trh (certifikace). Přitom povinnost absolvovat profesní kvalifikaci mají osoby provádějící instalaci dotovaných zdrojů tepla, u kterých by měla být znalost této problematiky samozřejmostí, protože jednotlivé dotace vždy vycházejí či se odvolávají na platnou legislativu a normy.

Orientace v problematice tříděných tuhých biopaliv

Velmi nízká úroveň současných znalostí instalatérských firem je v oblasti tříděných tuhých biopaliv a logistiky paliv, zejména nových technologií skladování a distribuce. Moderní technologie spalování v ručním i samočinném režimu jsou úzce spjaty s kvalitou paliva, což souvisí nejen s kvalitou „nakoupenou“, ale i kvalitou skladování a distribuce u zákazníka. Velký důraz by měl být také kladem na prosazování certifikovaných paliv, u kterých je v daleko větší míře zajištěna kontinuita jejich kvality.

Orientace v technologiích spalování podle úrovně řízení spalovacího procesu a bezpečnosti provozu

V současnosti již nelze obecně rozdělovat jednotlivé kotle na pevná paliva podle materiálů, ze kterých je vyrobeno kotlové těleso, ale podle technologie spalování – úrovně řízení spalovacího procesu. Tedy nikoliv na kotle litinové a ocelové, ale na kotle s ručním přikládáním paliva (prohořívací, odhořívací, zplyňovací) a kotle se samočinnou dodávkou paliva (automatické). Důležité je začlenění jednotlivých technologií spalování do tříd podle ČSN EN 303-5 a také znalost základních požadavků na bezpečnost provozu a napojení na otopnou soustavu a odtah spalin.

Orientace v technické dokumentaci a označování kotlů na biomasu

Je velice důležité popsat obecné požadavky na obsah průvodní technické dokumentace, které jsou přesně definovány v ČSN EN 303-5. Čím složitější jsou technologie, tím důležitější jsou informace poskytované výrobcem v průvodní technické dokumentaci a tím důležitější je schopnost instalatéra zdroje orientovat se v těchto informacích a následně je přesně využít při montáži. Zde je patrně největší nedostatek v současné praxi. Výrobci uvádějí nedostatek informací a instalatéři je navíc špatně vyhodnocují a aplikují.

Orientace v problematice domovních kotelen, napojení kotle na otopnou soustavu a řešení odvodu spalin

Zvláště u kotlů na pevná paliva je důležitá znalost výhod a nevýhod přímého napojení na otopnou soustavu a napojení se směšovacím okruhem, včetně možností regulace těchto systémů. Znalost možností zapojení akumulačního provozu je samozřejmě také důležitá. Neméně důležitá je znalost základních požadavků na přívod spalovacího vzduchu (množství a kvalita) a napojení spalovacího zdroje na odtah spalin (kouřovody, komíny). Dle našich zkušeností jsou v této oblasti i u sofistikovaných topných systémů velké provozní problémy způsobovány právě neznalostí základních požadavků ze strany projektantů i instalatérských firem. Bezpečnostní výbava kotlů na pevná paliva je samozřejmě kapitola velice důležitá a je přesně definována v ČSN EN 303-5 a také v ČSN EN 12828.

Instalace, údržba a servis tepelných soustav s kotli na biomasu

Je prakticky nemožné zvládnout během jedné zkoušky kompletní zapojení a uvedení kotle do provozu, včetně ustavení, zapojení na otopnou soustavu a komín, provedení tlakové zkoušky a zprovoznění kotle včetně nastavení optimálních podmínek pro provoz. Navíc se jedná o základní úkony, které by každý topenář či instalatér měl zvládat již z titulu vlastnění živnostenského oprávnění. Naopak je stále důležitější umět se orientovat v stále složitějších projektových dokumentací kotelen. Je problematické obecně popsat seřízení a čištění např. kotlů na pelety, protože existují desítky systémů spalování pelet se zcela odlišnými metodami řízení spalovacího procesu a neexistuje jednotné pravidlo, jak vše popsat. Důležité je umět obecně popsat význam jednotlivých servisních úkonů na provoz kotle (co způsobí zanesené plochy výměníku, nekompletní vyzdívka, nevyčištěný hořák,…). To samé platí pro kotle na kusové dřevo, či štěpku. Konkrétní postupy jsou do značné míry odvislé od konstrukce celého kotle.